Přesun lidskoprávních agend je dokončen. Kritika míří na netransparentní proces i oslabení koordinace

Přesun lidskoprávních a dalších nadresortních agend z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva je dokončen. Během května a června 2026 proběhla zásadní reorganizace struktury Úřadu vlády České republiky, která vyústila i v historicky první stávku zaměstnanců tohoto úřadu. Podle schváleného plánu premiéra Andreje Babiše a vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha bylo pod jednotlivá ministerstva převedeno celkem 48 tabulkových míst. Podle odborníků přitom tento krok povede k fragmentaci agend, jejich oslabení a ztrátě schopnosti koordinovaně reagovat na komplexní společenské výzvy. Za mimořádně nebezpečný označují zánik odborného institucionálního zázemí, které dosud zajišťovalo expertizu, meziresortní koordinaci a fungování vládních rad. 

Přesun se dotkl Odboru rovnosti žen a mužů, Odboru lidských práv a národnostních menšin, agend romských záležitostí, osob se zdravotním postižením, duševního zdraví, spolupráce s občanskou společností a kompletní protidrogové a závislostní politiky. Tyto agendy byly nově začleněny pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zdravotnictví. V návaznosti na celou situaci jsou očekávány desítky rezignací členů a členek jednotlivých rad.

Jednání s premiérem výsledky nepřineslo

Události vyvrcholily ve středu 27. května, kdy se ve Strakově akademii uskutečnilo narychlo svolané jednání zástupců a zástupkyň rad s premiérem Babišem, Tünde Barthou a některými ministry. Zástupci platformy NEON na toto setkání osobně doručili společné prohlášení jednadevadesáti organizací. Samotné jednání kompromis nepřineslo a skončilo odchodem části expertů na protest proti formě jeho vedení.

Odborná veřejnost přitom po jednání představila i alternativní návrhy. Bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika Šimůnková shrnula návrhy šesti desítek členů a členek vládních rad, výborů a pracovních skupin. Ti navrhovali zejména vytvoření samostatné sekce pro lidská práva na Úřadu vlády, vedené vrchním ředitelem či ředitelkou, která by zastřešovala administrativní zázemí dotčených agend. Další návrhy počítaly s přesunem vyřizování a vyplácení dotací na ministerstva a se změnou jednacího řádu tak, aby vládní zmocněnec či zmocněnkyně mohli předkládat návrhy zákonů související s lidskými právy.

Během jednání vedoucí úřadu Tünde Bartha argumentovala tím, že přesun vychází z vyžádané odborné analýzy analytického útvaru Úřadu vlády. Tuto analýzu získal Deník N na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle novináře Michala Tomeše však dokument neobsahuje argumenty, které by kroky vedení Úřadu vlády jakkoliv odůvodňovaly. Vedoucí úřadu analýzu dodnes nezveřejnila a nepředložila ji ani členům a členkám dotčených rad.

V neděli 31. května premiér definitivně potvrdil, že přesun úředníků již nelze změnit, a odmítl návrhy na alternativní řešení. Odborová organizace Úřadu vlády proto ve středu 3. června vyhlásila stávkovou pohotovost s podporou ČMKOS, což vyvolalo silnou reakci i na parlamentní půdě. Dvouhodinové čtvrteční jednání zástupců zaměstnanců s Tünde Barthou situaci nezvrátilo a přesun byl označen za konečné politické rozhodnutí.

Proces byl završen v pátek 5. června 2026 podpisem delimitačních protokolů. V reakci na to vstoupilo 58 zaměstnanců Úřadu vlády do aktivní stávky a nepřišlo do práce. Protest podpořili i pracovníci dalších sekcí. I přes odpor zaměstnanců, tlak občanského sektoru a rezignace odborných poradců byl převod agend pod příslušná ministerstva podle schváleného harmonogramu dokončen.

Důvody, kvůli nimž přesun lidskoprávní agendy z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva vnímáme jako kritický krok zpět:

• Ztráta nadresortní a koordinační role: Ukotvení agendy přímo pod Úřadem vlády umožňuje sledovat vládní politiky komplexně „pohledem shora“. Jakmile se úřednické týmy rozdrobí pod konkrétní ministerstva, tato systémová a nadresortní role zanikne a agendy se roztříští.
• Ztráta nezávislosti při kontrole: Úřad vlády slouží jako nezávislé expertní zázemí, které připomínkuje legislativu napříč všemi resorty. Po přesunu pod jednotlivá ministerstva hrozí, že úředníci ztratí možnost svobodně a kriticky posuzovat legislativu předkládanou jejich vlastním ministerstvem.
• Ohrožení čerpání evropských fondů: Úřad vlády funguje jako věcný garant toho, že programy financované z EU jsou v souladu s Listinou základních práv EU a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Se zánikem této odborné kapacity na Úřadu vlády bude oslabena schopnost Česka prokazovat Evropské komisi plnění těchto podmínek, což může ohrozit plynulé čerpání peněz.
• Oslabení mezinárodní prestiže a závazků: Česká republika má povinnosti vůči OSN, kde pravidelně obhajuje lidskoprávní zprávy a plnění mezinárodních závazků. Zrušení centrálního vládního zázemí oslabuje kapacitu státu tyto mezinárodní závazky efektivně reportovat a plnit.
• Netransparentní proces bez diskuze: Celé rozhodnutí bylo přijato náhle, bez jakékoliv předchozí odborné či veřejné debaty, bez projednání s dotčenými radami a bez zveřejnění analýzy dopadů.

Lidskoprávní agenda vyžaduje stabilní a respektované místo přímo na vládní úrovni, aby dokázala hájit dlouhodobý veřejný zájem i v situacích, kdy je to politicky nepopulární. Současný vývoj přitom ukazuje, že obavy z oslabení této agendy se začínají naplňovat. Přísliby, které zaznívaly během přesunu, se podle dostupných informací rychle mění, ruší se smlouvy externím spolupracovníkům a spolupracovnicím a není jasné, zda bude zajištěno stabilní financování převedených míst ani programů, které tyto týmy dosud vedly. Po přesunu pod resorty navíc hrozí, že odbory budou více vystaveny tlaku ministerských priorit a ztratí prostor upozorňovat na problémy, které jdou proti zájmům vlastního resortu.

Foto: Marie Čcheidzeová, CC BY-SA 4.0